FK IE Znojmo B - Jevišovice B - 0:1 (0:0).
Po minulé ostudné prohře v Mramoticích do Oblekovic přijel nováček soutěže z Jevišovic. Trenér postavil tyto hráče:
Krčál - Navrkal, Logr, Pavelka (46 - Meister), Pojer Michal - Jakub (75 - Benda), Ostrý Mir., Pojer Miloš, Kahoun - Vyorálek (46 - Klaška), Vašíček.
Utkání začalo z obou stran velmi nepřesně a byla znát nervozita. Na utkání byli povoláni tři rozhodčí, což svědčilo buď o důležitosti utkání nebo spíše o následcích minulého domácího zápasu, kdy ho zcela nezvládl pan sudí. Proto si asi tentokrát vzal na pomoc taky asistenty. Mimochodem jedním z nich byl nám známý Martin Šalamoun, který údajně sliboval "jakousi pomstu". Bližší informace nemám ze zaručeného zdroje a proto je nebudu ventilovat. Bohužel ani přítomnost tří rozhodčích vždy neznamená kvalitnější výkon a tak i tentokrát kvalita dosti pokulhávala. Nicméně jsme se k první vyložené šanci dostali my. Jak už však poslední dobou bývá našim zvykem jsme ji neproměnili. Honza Kahoun netrefil odkrytou branku z nějakých tří metrů. No stane se. Po té se prakticky hra odehrávala ve středním pásmu a přechod do vápna nebo zakončení chybělo. Avšak vzruch do utkání přinesl hlavní rozhodčí. Po špatném odkopu ze skrumáže hráčů v našem pokutovém území nastřelil jeden z hostů našeho hráče (bohužel nevím kdo to byl) do ruky. Dle většiny názorů to byla ruka při těle a prakticky ani na střelu nešlo reagovat. Následovala samozřejmě penalta. Tu krásně zahodil hostující předstoper trefou vedle levé tyče. Uf. Do šaten se tak odcházelo za stavu 0:0.
Do druhé půle nastoupil místo Martina Pavelky, který měl zdravotní problémy Luboš Meister a místo Robina Vyorálka šel do hry Petr Klaška. Ten šel samo sebou do středu zálohy a do útoku se posunul Miloš Pojer. Utkání se přece jen dostalo do jakéhosi tempa, ale nepřesností neubylo. Každopádně se na to z lavičky dívalo hrozně. Trest naší neschopnosti dát gól přišel zhruba v 75. minutě. Po nedůsledném odkopnutí na hranici našeho malého vápna se hostům podařilo vstřelit gól. Následovalo střídání. Na hřiště jsem šel já místo Lukáše Jakuba. Měl jsem podle trenéra přinést do hry oživení. Ač jsem byl nažhaven na utkání jak se patří, žádné oživení jsem nepřinesl. Spíše naopak. Hra byla v křeči. Minuty do konce utkání se krátily neskutečným způsobem a nám se ne a ne podařit vstřelit vyrovnávací gól. Vyložená šance se ještě rýsovala pro Arnošta Logra, ale ten byl u míče o krok později než soupeř, i když se zdálo, že balon prostě musí trefit do prázdné branky. Nestalo se a tak utkání skončilo naší další prohrou.
